Jak učit děti bezpečí bez zbytečného strachu
Rodiče přirozeně chtějí své děti chránit. Někdy proto používáme varování typu „nikam s nikým nechoď“, „cizím lidem nevěř“ nebo „když nebudeš opatrný, něco se ti stane“. Dobře míněná varování však dítěti sama o sobě nedávají návod, jak konkrétní situaci řešit.
Prevence by proto neměla být založena především na strachu. Mnohem užitečnější je dítě postupně vybavovat praktickými dovednostmi odpovídajícími jeho věku.
Můžeme společně probírat konkrétní situace: Co uděláš, když se ztratíš? Za kým půjdeš? Co když tě někdo požádá, abys něco před rodiči tajil? Co můžeš udělat, když se ti nelíbí, jak se tě někdo dotýká?
Zároveň bychom neměli vytvářet jednoduché dělení na „bezpečné známé“ a „nebezpečné cizí“. Pro dítě je užitečnější učit se rozpoznávat situace a chování, které mu jsou nepříjemné nebo překračují jeho hranice.
A především musí vědět jednu věc: když se něco stane, může přijít za námi. Dokonce i tehdy, když předtím porušilo pravidlo. Obava z trestu nesmí být větší než ochota vyhledat pomoc.
Aktivity projektu „Společně pro bezpečné dětství“ jsou realizovány za finanční podpory Ministerstva práce a sociálních věcí v rámci dotačního programu s názvem Národní dotační titul Rodina.
